PARAZIT PASIVITY

Doma fotr lotr, vystresovaný a roztržitý. Vyčerpaný, vyhořelý, upocený, nalomený…
Ještě pár let dozadu, než jsme měli dvě děti, bych mohl být prohlášen za svatého. Potom však
armáda malých džedajů povyskakovala z porodnice a vytřásla ze mě, kdo skutečně jsem.

Nebo přesně naopak? Možná až teď? Přes všechny ty slzy a pády znám skutečnou cenu času,
kdy si můžu jít do klubu zaboxovat či potrápit závaží v posilce?
Možná až teď začínám vidět v architektuře více umění života a naplněných snů než chladno
překrásný design. Možná až teď můžu vidět posvátnost mužskosti v kontrastu temnoty
démony, se kterými zápasím.

Tady v Americe jsem začal chodit na setkání mužů s názvem „bratři ze stodoly“. Věkový průměr osazenstva +20 oproti mně mi dal zcela novou perspektivu na mnohá životní témata. A řeknu ti…
…pokud by nás všechny rozřezali napoli, Slováky, Američany, staré, mladé, intelektuály,
umělce, bagristy… všichni chlapi máme uvnitř ty samé 3 aparáty. Srdce, koule a žaludek. A na
všechny tři útočí parazit pasivity a strachu.

Žaludek
Říká se, že v žaludku sídlí Duch. Síla. Schopnost nést těžká závaží. Obdivujeme ty, kteří “mají
na to žaludek”. Stejný žaludek ale mám i já a vybírám si, jestli z něj načerpám sílu, nebo v něm
budu vykrmovat parazita, přemýšleje, kdo všechno má moc nad mým „osudem“. A někdy to
může být také docela jednoduchá věc. Mít žaludek na vybavení telefonátu, úřadů, rozhovor s
dětmi, tchyní… a neskládat to na ramena manželky.

Koule
V hebrejské tradici byly mužské slabiny symbolem života a správcovství. Vím, pro dnešní
společnost to je poněkud směšné, ale před stovkami let otec řekl synovi, aby položil své
ruce na jeho bedra a zapřísahal ho do díla, které má provést. Takto odvzdal svou moc tvořit.
Neboť to je to, co muži děláme. Přinášíme a chráníme život. A pracujeme na tom, aby “to mělo
koule”. Parazit však rád vysedává za obrazovkou i v době, kdy je třeba makat na životě a
podsouvá nám sterilní zážitky a závislosti.

Srdce
Bratři ze stodoly máme takové přísloví. Myslím, že to je od Johna Eldredgea: „Bratr je muž, který
dokáže zpívat tvou životní píseň, když ty už nedokážeš.” K tomu je třeba srdce. Bum bum jako
kopák, valí se mlhou rytmus vítězů. Možná se divíš, proč nikde nezmiňujem mozek. Dnes se
bavíme o duši muže a mozek není atributem duše. Zato srdce je jejím centrem a parazit to ví. Chce
přehlušit to šumění tepu, které slyšet jen v tichu, když muž přemýšlela, žije, poslouchá ze srdce. Parazit
má na všechno a pro všechny odpovědi, je do všeho odborník a ke všemu se ví rychle
vyjádřit. Srdce muže je jiné. Čeká. Čeká a poslouchá. Nespěchá dávat rady. Spěchá být po
boku těm, na kterých záleží.

Pasivní agrese
Když nevstupuji do svého povolání a nenesu aktivní atributy svého mužstva (srdce, koulí a
žaludku), nenesu ani svůj podíl odpovědnosti. To, co má být mým závažím, mou výzvou
a mým zápasem, přenechávám jiným.
Navenek se může zdát, že jsem fajn, milý, nekonfliktní chlápek. Ve skutečnosti jsem ale agresivní
zabiják esence života. A já jsem vinen v plné míře. Celé roky jsem se divil, proč mě
manželka nelituje, vždyť procházím množstvím těžkých zkoušek. Nevědomky jsem si
vymáhal toto politování gesty, výrazem ve tváři, nespokojeností, pasivitou. Takto jsem své
břemeno odkládal na ramena mé rodiny a přátel.
Teprve v posledním roce, kdy jsem zažil pandemii, zemětřesení, několik výstrah tornád a
hurikánů, nejistotu bydlení, potíže s vízy, narození 6tého potomka… jsem spatřil, jaký jsem
ustrašený. Začal jsem to řešit s mým poradcem a našli jsme hluboko ve mně těchto tří
parazitů, jak si nenápadně hověli na mých orgánech.

Citlivý muž
Začal jsem pasivitu vidět ve svých činech a způsobech myšlení. Roky jsem se domníval, že
jsem aktivní muž. A také citlivý. Teď vidím, že existuje ještě větší hloubka citlivosti a jdu ji hledat.
Opakem pasivity není aktivita. Parazit způsobuje otupělost a nenápadnou agresivitu. Také se ví
skrývat za množství aktivity. Aktivity, kterou děláme místo toho, k čemu jsme skutečně povoláni.
Opakem pasivního muže je citlivý muž. Chci být takový citlivý muž. Vidět všechny ty
odkopnutá závaží, nepohodlné povinnosti a sny mé rodiny. Chci si je položit na ramena a
nést, dokud se nenaplní. Ať mě Síla doprovází.